ŘECKO

                                   

KALIMERA ŘECKO

 

STŘEDA 3. 9. 2008

Je 4:30 a postupně se scházíme na Hlavním nádraží v Praze. Vlak odjíždí ze 4. Nástupiště přesně v 5:00. Projíždíme novým tunelem. Ve vlaku v klidu posnídáme a zabydlujeme se v kupé číslo 5.

Projíždíme Kolín a pomalu svítá, je krásné počasí. Postupně míjíme Pardubice, Českou Třebovou, Brno a v Břeclavi nás přepojují na druhý vlak.

Honza nechce vůbec fotit a to je to hlavní fotograf výpravy.

Asi v 8:45 přejíždíme Česko-Slovenské hranice. Připíjíme si šampaňským na úspěch naší výpravy a cesta nám příjemně ubíhá.

V 9:15 Honza konečně vybalil fotoaparát značky Olympus e500 a fotí.

Na chvilku nás zmohla únava, tak jsme jen v klidu odpočívali a trochu si zdřímli. Mezitím jsme dorazili do Budapešti. Tam jsme přecvakali vagónky a vyjeli jsme směrem k hranicím Srbska. Poobědvali jsme polévku dle denní nabídky a párky.

Mezi pátou a šestou hodinou odpolední jme překročili Maďarsko-Srbskou hranici a míříme k Bělehradu. V Bělehradu jsme byli asi hodinu a na posledy nás přepojují na jiný vlak. Steleme lůžka a chystáme se na noc ve vlaku. Je 22:20 vyjíždíme z Bělehradu podle jizdního řádu. Jdeme spát.

  

 ČTVRTEK 4. 9. 2008

Ráno ve vlaku v Srbsku je 8:00. Uklízíme kupé po spánku a dodržujeme ranní hygienu.

Co budeme snídat? Posnídali jsme teplý čaj a kávu, bábovku a párky.

Zjistili jsme, že jsme během noci nabrali zpoždění cca čtyři hodiny. Kolem jedenácté přejíždíme Srbsko-Makedonské hranice. Na nádraží jsme se seznámili s novým kamarádem. Dali jme mu jméno Mazánek a nechali ho ochutnat kousek českého salámu. Bude tam na nás čekat až pojedeme zpátky.

         

 

Projíždíme Makedonii. Probrali jsme plány na večer a částečně na zítra, aby nás nic nepřekvapilo. Obědváme, kocháme se krajnou, odpočíváme – začíná být horko. Každou chvíli bychom měli dosáhnou Řeckých hranic. Už jme provedli uvítací přípitek (vodka a džusem).

Ve 14:08 našeho času jme dorazili na Makedonsko-Řecké hranice. Čekáme na celníky. Jsme na 1690tém kilometru. Na hranicích jsme chtěli konečně uplatnit slova, která jsme si na cestování po Řecku připravili. Paní, kterou jsme pozdravili “KALIMERA”, nám odpověděla “PULPATÝ” (a to nebyly ještě ani čtyři). Cestujícím ve vedlejším kupé chtěli zabavit děti, protože neměli cestovní doklad. Nakonec si je jen vyfotili a jeli jsme dál.

V 16:00 našeho času (17:00 místního) jsme torazili do Theesaloniki – naše první zastávka v Řecku.

Hotel Mandarino, ve kterém jsme ubytovaní, jsme našli bez problémů hned na první pokus. V 17:45 jsme ubytovaní. Hotel se nám moc líbí. Dáváme si necelou třičtvrtě hodinku, abychom se zkulturnili a v 18:30 vyrážíme na první obchůzku.

Nejprve musíme na autobusové nádraží zjistit, jak se dostaneme v pátek na Chalkidiki. Na autobusovém nádraží, které je hned před vlakovým, nás trochu překvapí informace, které se dozvídáme pomocí angličtiny od místních obyvatel. Musíme na jiné autobusové nádraží a ještě po cestě přestoupit. Problém je, že nám sice řekli přestupní zastávku, ale z místních klikyháků si toho moc nepřečteme. Naštěstí se v autobuse stanice hlásí i přepisují na světelné tabuli v angličtině. Ještě nám poradili dvě místní slečny a nakonec jme cestu zvládli i koupit jízdenky na zítřejší přesun. Při cestě zpátky nás jen trochu naštval lakomí automat na jízdenky v autobuse – nevracel zpátky a ani se nedalo koupit víc jízdenek najednou. Cesta tam nás tedy stála 0,50e a cesta zpátky 0,70e.

 

Po návratu do centra Theesaloniki se procházíme po promenádě. Konečně vidíme moře, i když už je velká tma. Měsíc je opravdu jen ten nejmenší srpeček. Došli jsme k Bílé věži a po cestě jsme si dali gyros a byl opravdu vydatný, jen Jirka má stále hlad. Vracíme se na hotel kolem 23:00 a chystáme se ke spánku zítra nás čeká náročný den.

PÁTEK 5. 9. 2008

Je 7:00 zvoní budík a my musíme vstávat (v Čechách je 6:00). V 7:30 je sraz u snídaně. Snídaně byla výborná, všichni jsme se dosyta najedli a napili. V 8:30 opouštíme hotel a vyrážíme k vlakovému nádraží, abychom si koupili jízdenky na nedělní cestu do Athén. Nastává první vážnější komplikace - na neděli jsou všechny vlaky do Athén plné. Posílají nás na autobusové nádraží, které ale nemůžeme najít. Řešíme katastrofi jednu po druhé. Jedeme tedy na autobus, který nás odveze na Chalkidiki a cestu do Athén budeme řešit až v neděli. Teď se tešíme na pořádné moře a pláž. Přesun na poloostrov proběhl bez komplikací. Přesunuli jsme se na nejvíchodnější cíp popoostrova Chalkidiki – Athos, město Ouranopoli. Cesta trvala 2,5 hodiny a ujeli jsme asi 120 kilometrů.

Po příjezdu hledáme hotel, je asi 200 metrů od autobusu. Nakonec nás ale ubytují jinde. Hotel se jmenuje Acrogiali a je hned u pláže a asi 50 metrů od autobusu. Není tak luxusní jako v Soluňi, ale špatný taky není. Z balkónu je výhled na věž a je vidět i kousek moře. Vyrážíme na rychlou prohlídku města a pak už rychle na pláž. Voda je příjemně teplá a pláž máme celou prosebe. Jen když jme přicházeli potkali jsme tam jednu českou paní.

 

 

V 18:30 vyrážíme znovu do města. Dali jsme si pořádnou řeckou večeři s vínem (celkem za 75e) Byl to gril mix, ale hlavně to zase byla nějaká grilovaná koza. Snažili jsme se být trpělivý na obsluhu, jak nám radil velký knižní průvodce National Geographic, ale co je moc to je moc. Před večeří jsme si ještě stihli zařídit zítřejší výlet na lodi kolem poloostrova.

Po večeři jdeme nakoupit pohledy a víno s olivami, které jsme si dali na naší pláži. Opravdu příjemné zakončení náročného dne.

 

SOBOTA 6. 9. 2008

Ráno jsme si trochu přispali. Na snídani jdeme až v 9:00. Snídani tu mají zajímavou. Dostali jsme vajčko na tvrdo, dva chleby, kolečko salámu, plátek sýra, meruňkovou marmeládu a k tomu čaj a džus. Honza to kozí vajčo nesnědl. Chtěli jsme ho původně vzít s sebou na výlet a nakrmit s ním delfíny, ale rozmysleli jsme si to.

V 10:00 vrážíme z hotelu. Došli jme hodit pohledy, koupit si pití a jdeme se nalodit na loď Cap. Fotis. Vyplouváme na plavbu kolem popoostrova. Výlet byl super v moři jme viděli žahavé medůzy a Honza viděl dokonce i delfíny. Svačili jsme kozí salam a kozí paštiku s chlebem z domova.

    

Ve 13:30 jsme zpátky. Na hotelu si dáváme hodinu a půl odpočinku a pak se chystáme znovu na pláž. Na pláži jsme přijemně lenošili. Dojedli jme chleby s kozím salámem a paštikou. K tomu jsme si dali hroznové víno, které jsme si pře tím koupili od pána z auta. To byla taky šou. Nabrali jme si necelé kilo, pán to dorovnal na dvě a paltili jsme asi 3,50e i když na ceduli měl napsáno kg za 1e.

Po odpočinku jsme vyrazili na něco malého k jídlu – dali jsme si gyros a tsatsiki v restauraci naproti věži. Pak jsme obcházeli suvenýry, ale nakonec jsme nic nekoupili jen věci na večerní posezení na pláži – víno a nakládaný sýr s olivami a rajčaty.

Na 21:00 jsme byli domluvení s paní od hotelu, že si vyzvedneme pasy a doplatíme hotel. Čekali jsme asi 20 minut a pak nám řekli, že to srovnáme až ráno. Už se děsíme co to zase bude za katastrofu…

Poseděli jsme na pláži, škoda jen že není měsíc v úplňku a pak už jsme šli spát.

NEDĚLE 7. 9 . 2008

Dnes jsme začali den velmi časně. Vstávali jsme v 6:30 a na snídani jsme šli značně nervozní, jakou částku po nás budou chtít doplatit. Snídaně byla úplně stejná jako včera jen nám automaticky dali čaj a ošidili nás o džus . Honza opět nejedl vajčo natvrdo. Všechno nakonec dobře dopadlo. Starý pán na recepci dlouho telefonoval a pak nespokojeně zapsal správnou cenu, ale nakonec se s námi s úsměvem rozloučil.

Pak už jsme se přesunuli na autobus, kterým jsme se dovezli zpátky do Theesaloniki. Přesto, že autobus nebudil na první pohled moc dobrý dojem a ani jeho psádka nebyla zprvu moc přívětivá, dojeli jsme do cíle ještě o půl hodiny dřív, než bylo v plánu. Asi to bylo dáno tím, že lidé vystupovali a nastupovali doslova za jízdy.

  

Po příjezdu do Soluňe jsme konečně ze slečny na informacích dostali, odkuď že jede autobus do Athén a jak se tam dostaneme. Trochu nás vyděsila starší řecká paní, která se na nás vrhla a nejspíš v dobré vůli nás přesvědčovala, že si musíme rychle koupit jízdenky na Chalkidiki nebo nestihneme autobus. Naštěstí jí slečna z informací odehnal, ale taky jí to evidentně pobavilo. Zdárně jsme překonali celé město a dostali se na velké autobusové nádraží. Měli jsme štěstí autobus do Athén odjížděl ve 12:45 ze sedmého nástupiště. Čekal nás ale další šok – cesta měla podle slečny trvat 6 hodin. Pořádně jsme se nadlábli, abychom vydrželi tu hroznou cestu a ještě si nakoupili zásoby s sebou. Měli jsme štěstí na super autobus. Cesta nebyla tak hrozná, ale trvala skoro sedum hodin. Málem jsme vystoupili na okraji města, kdyby se Jirka včas nezeptal a nezjistil, že další zastávka je přímo centrum. Autobus zastavil na jedné rušné silnici, kde se dali zavazadla vyndat jen jednou stranou – samozřejmě tou druhou než jsme je měli my. Chvilku jsme hledali metro, pak jsme si koupili přestupní lístek platný 90 minut za 0,80e a nakonec jme zjistili, že jsme na nastávce na kterou chceme jet - Omonia. Hotel jsme našli za chvilku na to. Okolí hotelu není zrovna lákávé místo, taková cikánská čtvť, ale stačí dojít na zastávku metra popojet jednu stanici a jsme v historickém centru města. Ještě jsme zvládli najít vlakové nádraží a trochu se zorientovat. Pak jsme vyrazili k osvícené Akropoli procházkou přes čtvrť Plaka. V ulicích už nebylo moc lidí a tak to byla příjemná noční procházka.

Teď už jsme ale na hotelu a musíme honem spát. Ráno stáváme brzy, abychom všechno v klidu stihli.

Dnes jsme se ještě naučili nové slovo Kalispera, což znamená dobrý večer.

PONDĚLÍ 8. 9. 2008

 

Je 7:00 a vstáváme, čeká nás snídaně v novém hotelu. K snídani byl salám, sýr, marmeláda, máslo, čaj a něco jako džus, ale džus to nebyl.

Po snídani jsme vyrazili na stanici metra Larisi a koupili si celodenní jízdenku na MHD za 3e. Metrem jsme dojeli na stanici Monastiraki. Od tud jsme prošli Plakou k Akropoli. Vyrazili jsme brzy ráno a ještě k tomu v pondělí, což je podle průvodce nejlepší doba na návštěvu, než začnou proudit davy turistů. Výborně naplánovaný rozvrh naší výpravy – všichni děkujeme Jiříkovi. U pokladny nás velice mile překvapí (tedy mě a Vaška), že jako studenti ze země EU nemusíme platit vstupné. Jirka s Honzou bohužel platí plných 12e.

  

Akropole byla nádherná. Honzík vše pečlivě zaznamenal na svůj fotoaparát značky Olymus e500. Několikrát jsme požádali okolní turisty, aby nás vyfotili, abychom měli hromadné foto naší výpravy. Vždy nás ochotně vyfotili až na jednoho pána, který nás úplně ignoroval.

  

 

Prohlédli jsme si i Dionysovo divadlo a divadlo Odeion Heroda Atica. Poté jsme sešli k Hadriánovu oblouku a za ním jsme si prohlédli zbytky chrámu boha Dia Olympského. Nakonec jsme se zašli podívat na olympijský stadion, který znovu hostil v roce 2004 Olympijské hry. Pak jsme využili tramvaje a svezli jsme se k nejbližší stanici metra a odtud pak rovnou do přístavu Pireaus. Ty obří lodě nám úplně vyrazily dech. Dostali jsme z toho hlad a nechali se nalákat jedním vtipným lákačem na něco k jídlu. K tomu jsme si dali chlazené pivo za 2,5e. Opravdu jsme se dobře a dosyta najedli. Během oběda jsme dokonce získali zcela ”originální” a naprosto kvalitní DVD filmu Mamma Mia!, který jak jsme se později dozvěděli, ještě neměl v Řecku premiéru v kině. DVD stálo 5e a koupil si ho Jiřík. Po obědě jsme ještě chvilku chodili po přístavu a pozorovali, jak kotví velké lodě, ale nakonec nás zmohlo horko a únava a vydali se na hotel trochu si odpočinout.

V pět hodin jsme vyrazili opět do ulic. Znovu jsme si prohlédli Plaku, tentokrát podle Jirkova průvodce. A pak jsme vrazili na nejvyšší bod města horu Lykavittós. Vyšplhali jsme spoustu schodů a konec cesty jsme zdolali za pomoci lanovky, jako když se jede na Petřín jen o moc kratší. Nahoře byl opravdu nádherný výhled na celé město. Průvodce nelhal když tvrdil, že je to nejkrásnější pohled na Athény. Vše jsme vyfotili a pak čekali na západ slunce a na to, až budou ve městě osvětlené všechny památky. Honzík vyfotil osvětlené Athény. V jednu chvíli se na vrcholu objevila skupinka českých turistů asi ze spolku fotografů nebo to byli vysokoškolští profesorové – usoudili jsme tak z obsahu jejich rozhovoru, který se týkal rychlosti světla…

Večerní procházka k metru byla příjemná. Při cestě metrem jsme museli trochu improvizovat, protože linku zkrátili jen do zastávky Omonia. Asi byly kozy na kolejích – kdo ví. Hotel jsme ale našli bez problémů hned na první pokus. Teď už je ale skoro půl dvanácté tak rychle spát, zítra nás čekají Delfy.

ÚTERÝ 9. 9. 2008

 

Tak dnes byl opět náročný den. V 7:30 jdeme na snídani, která byla stejná jako včera. Pak odcházíme na vlak, cestou jsme se zastavili v pekárně a nakoupili si nějaké jídlo na výlet. Na nádraží jsme sice v čas, ale je tu velká fronta a vlak, který jede v 8:21 stejně nestihneme. Čekáme tedy na další, který jede o hodinu později. Když se dočkáme ve vlaku začíná drama. Většina cestujících (asi 98,5%) má místenku, my samozřejmě žádnou nemáme. A tak postupně zkoušíme téměř všechny sedačky ve vagónu. Nakonec jsme ukořistili tři volné sedačky. Jirka s Vaškem střídavě stojí, cesta ale uběhla rychle za hodinu a 15 minut jsme v městečku Livadia. Na nástupišti stihneme ještě svačinu a za staniční budovou už stojí autobus, který nás za 1e odvezl do ”centra malebného” městečka. V centru začíná drama číslo dvě. Hledáme zastávku autobusu do Delf. Několik místních nám ochotně radí kudy se dát, ale také narážíme na několik neochotných nebo hloupých lidí. Nakonec nám cestu vysvětlí dvě milé slečny. Na místě se nám, ale nechce věřit, že by toto byla opravdová zastávka na lince z Athén do Delf. Několik polorozpadlých židliček u stolečků a vše značně znečištěné od holubů. (prostě úplně posrané) a tam si v klidu vysedávají lidé a čekají na autobus. Jsme v šoku. Přesto nás několik dalších oslovených i neoslovených ujistí, že čekáme na správném místě.

 

Jen přesný čas odjezdu není znám – něco mezi 12:00 až 12:30. Během čekání na autobus jsme rozluštili význam slova Pulpaty – u nás něco jako kampak. Ve 12:36 konečně přijíždí autobus. Nasedáme, ale máme pouze jedno volné místo. S námi cestuje skupinka čtyř Japonců. Cesta trvá asi hodinku a překonáváme vzdálenost cca 55 km. Silnice vede opravdu krásnou krajnou. Na jedné straně se tyčí obrovské skály a na druhé se do hloubky noří hluboká údolí. Autobus staví přímo ve vesničce Delfy. Hned si kupujeme zpáteční jízdenku. Pak už na nás čekají památky: chrám boha Apolóna, místo první věštírny na Sybilině skále, divadlo, stadion a muzeum – vše opět pečlivě dokumentujeme. Honzík si koupil výborný brusinkový džus a všichni jsme dostali chuť na pořádnou českou svíčkovou. Ve čtyři hodiny nám jede zpátky autobus, tentokrát sedíme všichni. Snažíme se dostat z centra Livadie na vlakové nádraží, autobus nám ujel. Zkoušíme chytit taxik, ale nejprve se nám to nedaří. Nakonec nám pomůže slečna na zastávce. Cesta nás stála 6e pro všechny a na nádraží stíháme zpožděný vlak. Všichni ale musíme stát.

    

 

Po příjezdu jdeme koupit jízdenky na naše další přesuny. Už máme velký hlad a těšíme se, až si dáme něco dobrého a pořádného k jídlu.

Nastává tragédie číslo tři. 17. 9. Potřebujeme jízdenku z Athén do Kalambaky, ale tento den zrovna žádný vlak nejede. Začíná tedy hledání autobusového nádraží. I když nás jeden pán nejprve zmátl a poslal nás na druhou stranu metrem, nakonec jsme autobusové nádraží našli celkem rychle a dokonce se nám podařilo sehnat jízdenky na 17. 9. Do Kalambaky – HURÁ. Začínáme počítat zbylé peníze a co nás ještě čeká za výdaje ® dostáváme se do mínusových hodnot. Důvod? Nikde se nedá platit kartou. Co je to sakra za zemi, kde se nedá běžně platit kreditní kartou?

Jedeme na hotel hladoví a vyčerpaní. Na rohu před naším hotelem kupujeme, klobásy, chleba, salámy, nakládané okurky a třešně na koktejl. Na hotelovém pokoji si uděláme pořádnou žranici. Hostina se vydařila, všichni jsme se pořádně najedli a ještě zbylo na zítra na svačinu. Chystáme se do postelí. Zítra opouštíme Athény, ale ještě ne nadobro.

Katastrofa číslo čtyři – ta největší. Špatně jsme si to vypočítali a máme koupené jízdenky na autobus do Kalambaky o den později než potřebujeme. Zítra nás opět čeká náročný den jdeme spát, abychom nabrali dostatek síly.

STŘEDA 10. 9. 2008

 

Vstáváme a na snídani jdeme v 8:00. Opět stejné složení jen to co má být džus je už hodně naředěno. Přesouváme se se všemi věcmi na nádraží Larisi. Já s Jirkou jedeme na autobusové nádraží zkusit vrátit jízdenky, které jsme včera špatně koupili a které stáli 100e (Vašek řekl ”jen 100e” a pak ještě ”ježiši 100e to je 2500kč”). Je to neuvěřitelné, ale slečna na přepážce vyslechla Jiříkovu nachystanou výmluvu chvilku se rozmýšlela, pak vyndala z pokladny 100e a vrátila nám je. NEUVĚŘITELNÉ. Rychle mizíme z autobusového nádraží, aby si to náhodou nerozmysleli. Cestou na zpátky jsme vymysleli, že si zavazadla dáme do úschovy na nádraží a koupíme jízdenky do Korintu. Uděláme výlet tam a zase se vrátíme do Athén vyzvednout kufry a rovnou koupíme správné jízdenky do Kalambaky, protože prodejna je otevřena až od 14:00. Výlet do Korintu se vydařil, ale na poprvé nás překvapil Korintský průplav, který měří na šířku pouhých 23m a vyfotit ho na první pokus z jedoucího vlaku není lehký úkol. Ale nevadí při zpáteční cestě a při cestě do Patry jsme měli další příležitosti. Po příjezdu do Korintu jsme se rozhodli navštívit jen starý Korint a kdyby se zadařilo tak i Akrokorint, který leží na kopci nad ním. Proto jsme zvolili z nádraží cestu taxikem, který přijel za nedlouho. Řidič říkal že je dobrý řidič, že řídí jako Schumacher a že má dobré auto Toyotu. O tom co říkal nás i přesvědčil. Cena za taxika byla 6,20e a dokonce měl i taxametr. Řidič nás vysadil přímo u archeologických vykopávek starého Korintu. Prohlédli jsme si i muzeum a pouze z pod kopce opevněný Akrokorint. Výlet nahoru v tomhle vedru by trval celý den (možná i dny…). Turistů tu nebylo moc a památky se nám líbily.

  

Po prohlídce jsme dostali chuť na nějaké typické řecké jídlo. V restauraci kde nás číšníci přivítali lámanou češtinou jsme si dali musaku, tzaziky a místní pivo.

Pak jsme si zavolali taxika. Mělo přijet za pár minut červené auto. Za pár minut přijelo stříbrné auto a řidič řekl, že nás odveze na nádraží za 6e, tak jsme jeli. Na nádraží jsme si ještě dali frapé a za chvilku nám jel vlak zpátky do Athén. Cesta nám uběhla rychle. Listovali jsme v deníčku a Honza s Vaškem nám ještě vyprávěli co zažili, když na nás čekali na nádraží. Přisedla si k nim taková starší řecká paní a hned se s nimi chtěla dát do řeči. Zkontrolovala jim lístky, ptala se proč má Vašek dlouhé vlasy, proč není oholený a nakonec donutila Honzu sundat si čepici, když tam nesvítí slunce. No zkrátka kluci zvláštním způsobem přitahují tyhle divný typy.

Po příjezdu do Athén běželi kluci vyzvednout zavazadla a já lísteček k předprodeji jízdenek – byla tam docela fronta. Opět na nás vyšla hodná paní u prostředního okénka, která si nás dokonce pamatovala z předešlého dne. Tentokrát s koupí nebyl žádní problém, jen se divila, že chceme dokonce čtyři jízdenky.

 

   

Pak jsem si koupili jízdenku do Kiata za 7e (cca 70km). A jízdenku z Kiata do Patry na úzkokolejku jsme si koupili už ráno s místenkou za 2,80e (asi stejná vzdálenost, možná víc). Tímto jsme oficiálně vstoupili na poloostrov Peloponés a dnes již po třetí jsme přejeli přes Korintský. Cesta byla pohodlná. Z Athén do Kiata jsme si prohlédli fotky na obou foťácích. Jen toalety byly odstrašující (zprávu podal Jirka a potvrdil Honza). V Kiatu jsme přestoupili na úzkokolejku a vydali se do města Patra. Tam jsme neměli zajištěné ubytování, ale měli jsem typ a doufali, že to dobře dopadne. Po cestě úzkokolejkou nás překvapily dvě věci. Za 1. v celé soupravě nebyl záchod a za 2. celou cestu jela ve vlaku uklizečka, která dbala na čistotu. Pořád chodila po vagónech a vše čistila a leštila.

Do Patry jsem dojeli po osmé hodině. Celý Peloponéský poloostrov a město Patra na nás působilo velmi příjemným dojmem. Hotel, ve kterém jsme se chtěli ubytovat, jsme sice chvilku hledali, ale nakonec jsme došli k cíli. Zazvonili jsme na zvonek. Ozval se pán a ptal se co si přejeme. Chtěli jsme volný pokoj. Pán na to kde. A my v hotelu kde asi. Řekl ať chvilku počkáme. Čekali jsme asi pět minut, pak přijel na motorce strašně hodný pán (proto se asi ptal kde). Ptal se jestli máme rezervaci a když slyšel Jirkovo jméno hned věděl že jsme z Čech. Cena za noc na pokoj byla 20e a ubytování nás hrozně překvapilo, vůbec jsme nečekali takový luxus.Pán nám ještě poradil, kde koupit jízdenky na ostrov Zakynthos. Šli jsme se tam ještě večer podívat, ale už bylo zavřeno. Z cedulky na dveřích jsme vyčetl, že první spoj jede ráno v 9:00. Pak jsme si prohlédli přístav a fotili obrovské lodě. Zašli jsme do řeckého rychlého občerstvení a ještě jsme si prošli večerní Patru. Nakonec jsme vybrali z bankomatu, abychom měli nějakou finanční rezervu. Pak už rychle na hotel, abychom měli zítra dost sil na ostrov.

ČTVRTEK 11. 9. 2008

   

V 8:00 vyrážíme z hotelu směrem k místu, kde prodávají lístky na Zakynthos. Obchod je zavřený – tak čekáme co se bude dít. Po půl deváté přijíždí pán na motorce, otevřel obchod a my si koupili lístek na ostrov za 15e. Autobus přijel krátce po deváté. Přejíždíme do přístavu, kde se musíme nalodit na trajekt, cesta trvala asi hodinu. Nastupujeme na trajekt a autobus najíždí na spodní palubu. Loď se nám zdá obrovská a to ještě není ta nevětší. Na horní palubě je možnost koupit si občerstvení. Koupili jsme si čaj a snídáme naše zásoby na přídi lodi.. Plavba trvala asi hodinu a čtvrt, ale uběhla hrozně rychle. Autobus nás dovezl na autobusové nádraží ve městě Zakynthos asi 10 minut cesty od přístavu. Jiřík s Vaškem šli koupit jízdenky na zpáteční cestu. Já jsme mezitím koupila jízdenky do Laganas, kde máme být ubytovaní. Autobus nám má jet za pár minut. Přesunu do Laganas jsem velela já a taky to podle toho dopadlo. Nastoupili jsme do špatného autobusu a udělali si asi půlhodinovou projížďku po okolí. Naštěstí byla tato projížďka zdarma, protože pak nás řidič zavezl zpátky na autobusové nádraží ukázal nám odkud pojede náš autobus a upozornil řidiče že máme natržené lístky, ale že nám platí. Byla to stejně jeho vina, když jsme nastupovali ukazovala jsme mu jízdenku a ptala se jestli jede do Laganas a on kýval že jo. Ve 13:00 jsme vyrazili správným autobusem, jelo s námi asi dalších pět řidičů a určitě si vyprávěli o našem výletě a byli hodně veselí. Dorazili jsme do Laganas, na první dojem nás město trochu zklamalo. Našli jsme hotel Ikarus, který byl od pláže docela vzdálený. Ale zase né tak že by se k ní nedalo od hotelu v klidu dojít. Na recepci v hotelu byla ne zrovna příjemná paní, která tvrdila že máme zaplacenou noc až od zítra. My jsme měli ale všechno s sebou voucher od 11. 9. a potvrzení o zaplacení. Nakonec nás ubytovali asi v nějakém náhradním pokoji. Mel dvě ložnice, jednu koupelnu, balkon, ale chyběla klimatizace (tu bychom si museli připlatit). Vyrazili jsme na pláž. Cestou jsme viděli stánek, kde prodávali výlety okolo ostrova s cedulkou, že mluví česky. Byl zavřený ale rozhodli jsme se, že je vyzkoušíme a počkáme na večer jestli otevřou. Pak jsme si koupili ovoce na pláž a po cestě ještě nafukovací madračku do vody za 4e. Pláž tu byla písčitá a hrozně moc pozvolná. Museli jsme plavat dál od břehu abychom nestačili. Když jsem byla dost daleko od břehu, kde už jsme nestačila. Jirka tvrdí že se za mnou vynořilo nějaké zvířátko – asi tuleň nebo co. Ještě že jsme to neviděla a nechtělo se to se mnou kamarádit. Pak jsme odpočívali, vozili se na madračce a jedli hroznové víno. Na večeři jsme vyrazili do nedaleké restaurace. Byla tam velice příjemná obsluha a jídlo bylo skvělé. Jen si kluci objednali znovu gril mix a opět tam byla koza. Pak jsme si koupili výlet lodí kolem ostrova za 20e na pátek. Ve stánku opravdu byl kluk, který byl z Čech a tady byl na brigádě.

Na závěr dne jsme si koupili v supermarketu kolu malibu a k tomu nějaké dobroty a udělali si zase pohodové posezení na balkoně a výhledem na osvětlený bazén. Šli jsme spát asi v jednu ráno.

PÁTEK 12. 9. 2008

 

Vstáváme brzy, abychom se všichni vystřídali v koupelně, v 8:45 musíme být nachystaní k odjezdu u restaurace Taj Mahal. S sebou bereme opalovací krémy vodu na celý den a jídlo co jsme si včera koupili (salám, sýr, chleba a dvě konzervy landšmitu). Jdeme na snídani, která má být až v 8:30, už je tu ale docela rušno. Nandali jsme si na talíře spoustu jídla pořádně se najedli a když už jsme byli se snídaní téměř hotoví (přesně v 8:30) začali roznášet plné talíře jídla pro každého zvlášť. Bylo to trapné ale každý jsme z talíře ujedl jen trochu.

Autobus nás u restaurace vyzvedl kolem deváté. Jedeme do přístavu Zakynthos. Nastupujeme na menší loď, která se jmenuje Andula a vyrážíme na plavbu. Máme místa na dolní palubě, kde na nás přímo nepraží slunce, ale chodíme se procházet po celé lodi. Pobřeží ostrova nás nadchlo opravdu jako z pohledů nebo z kalendáře. Viděli jme jeskyně, které se celé barvili od moře do modra, v zátoce, kde je vrak tankeru, nám zastavili na koupání a na svačinu. Byly tam větší vlny než u nás na pláži a voda byla docela ledová, ale byla to nádhera, nafotili jsme spoustu fotek. Pak nám loď zastavila ještě na jedno koupání, kde jsme mohli skákat z paluby přímo do moře. Potkali jsme na palubě staršího pána s bílým vousem. Honzík nahlas volal že je to Časlavský a Jiřík dodal že tu asi hledá ztracený čas a že si to spletl, protože tady je na moři a ne na Vltavě. Tu na nás pán promluvil česky, že by si dědeček taky rád skočil. No zase ostuda – ale myslím že ho to taky pobavilo.

  

Z plavby jsme se vrátili až kolem šesté a docela znavení, ale stálo to rozhodně za to. Naše mínění o ostrově vzrostlo o 100%. Večer jsme ještě zašli do stejné restaurace jako včera. Jídlo bylo zase super a obsluha milá, dokonce jsme dostali 0,5 l vína zdarma – bylo moc dobré. Pak jsme se ještě zastavili u stánku kde jsme si kupovali výlet. Zapomněla jsme totiž v autobuse sluneční brýle. Tak jsme se chtěli zeptat jestli je nějaká možnost získat je zpět. Když jsme čekali až klučina obslouží zákazníka. Honza všechny pobavil svojí předpovědí počasí . Nakoupili jsme ještě nějaké dárky domů a jídlo na zítra, budeme totiž bez snídaně. Ale teď už dobrou noc.

 

SOBOTA 13. 9. 2008

 

Vstáváme brzy, abychom byli už v 7:15 v Zakynthosu na autobusovém nádraží. V půl sedmé jsem zašli na recepci, aby nám na sedmou zavolali taxika. Taxik přijel asi za dvě minuty. Na autobusovém nádraží máme spoustu času. Snídáme a čekáme na autobus. V 7:30 odjíždíme abychom se mohli v přístavu nalodit na trajekt. Opouštíme ostrov, nejvzdálenější místo naší cesty. Jsme na palubě a po ránu je docela zima. Koukáme na východ slunce. Dorazili jsme zpátky na Peloponéský poloostrov. Prosíme řidiče aby nám zastavil ve městě Lehena. Vracet se zpátky do Patry by pro nás byla zbytečná zajížďka. Z Leheny jede vlak do Olympie s jedním přestupem. Řidič byl na nás hodný a zastavil nám, kde jsme potřebovali, vlakovou zastávku jsme našli bez komplikací. Koupili jsme si jízdenku do Olympie. V Pirgosu nás čekal přestup, tam jsme si dávali svačinu, abychom nabrali síly. Do Olympie jsme dorazili bez problémů. Ve městě nás překvapil neuvěřitelný klid, který tu panuje. Ve městě jsme našli hotel a ubytovali se. Není to nejhorší ale vypadá to, jako by pokoje zrovna doopravili. Jediní hosté jsme asi my. Když odcházíme nejdou nám zavřít dveře od pokoje, ale nakonec se nám to podaří. Odcházíme na autobusové nádraží. Je to obchod se suvenýry s jedním stolem a se čtyřmi židlemi. Nepochopili jak tady funguje jízdní řád, ale chtěli jsme do Nafplia a zrovna zítra ráno v 8:45 jede autobus do Nafplia. Koupili jsme si jízdenky a pán nás upozornil že máme být na “zastávce” už v 8:30.

Pak už jsme si konečně šli prohlédnout dějiště prvních olympijských her starověkou Olympii. Prošli jsme si nejprve přilehlé muzeum, kde byly vystaveny nálezy z vykopávek. Pak jsme prošli až na stadion. Ještě jsme se došli podívat do muzea, které bylo věnováno moderním olympijským hrám po jejich znovuobnovení. Bylo to malé muzeum , ale moc se nám tam líbilo. Našli jsme tu fotky Emila Zátopka a byli jsme spokojeni, že i češi tu mají kousek místa. Pak jsme prošli obchody a shodli jsme se, že ceny tu až příliš připomínají drahotu oproti všem místům kde jsme do teď byli. Na večeři jsme šli do taverny Apollon, která byla součástí našeho hotelu. Protože se zdálo, že jsme snad jedinými hosty v celé Olympii, kteří tu zůstávají přes noc, bylo nám hloupé jít někam jinam. Večeře nebyla špatná, ale moc jsme si na ní nepochutnali. Prostředí na nás působilo zvláštně. Pak jsme vyrazili na střechu našeho hotelu, kde byl bazén a příjemné posezení. Jen jsme si museli sami střechu rozsvítit, pomocí pojistek, které jsme tam objevili. Koupili jsme kolu, do které jsme nalili náš rum dovezený z Čech. Pak jsme Honzu převlékli za starověkou řeckou postavu pomocí županu na prasata a vyfotili ho na bílých schodech na střeše hotelu – vydařené foto, úplný Julius Caesar. Nakonec jsme pozhasínali a šli jsme spát.

     

NEDĚLE 14. 9. 2008

 

Na snídani jdeme po půl osmé a všechny věci si už bereme s sebou. Jsme zvědaví co nás v tomto zajímavém hotelu čeká za snídani. Obsluhuje nás stejná paní jako včera. Nemužeme si na nic stěžovat, snídaně byla vynikající. Loučíme se s hostitelkou a vyrážíme na autobusovou zastávku. Autobus přijel asi v 8:50. Byl opravdu luxusní a cestovalo se v něm velmi pohodlně. Řekl to i Jirka a to už opravdu něco znamená. Řidič byl taky sympatický. Prozradil nám že ve městě Tripoli budeme muset přesednout na jiný autobus,ale že nám ukáže kde to je. Cesta do Tripoli trvala déle než jsme čekali. Silnice totiž vedla hodně do kopců a často jsme projížděli úseky, kde by se další auto s naším autobusem nevyhnulo. Měli jsme 10 minut pauzu a pokračovali jsme dál. Kolem dvanácté jsme dorazili do Tripoli. Řidič nám pomohl vyndat kufry a vesele nám sdělil, že autobus na který máme přestoupit nám jede z prvního nástupiště v 17:00. Nechtělo se nám to věřit, původně jsme mysleli, že tou dobou budeme už dávno v Nafpliu na hotelu, ale bohužel bylo to tak. Došli jsme tedy do centra města (cca 1km) a našli restauraci, kde jsme si dali obří oběd. Každého vyšel oběd asi na 10e, ale porce byla neuvěřitelná a k tomu pivo a nealko nápoj. Byli jsme úplně přežraní a v klidu jsme ještě asi hodinku odpočívali. Pak jsme se přesunuli zpátky na autobusové nádraží. Tady měli ty nejlepší a nejčistější veřejné záchody, které jsme zatím na svých cestách viděli. Čekání na autobus jsme si zkrátili tím, že jsme si přečetli informace o Nafpliu. Autobus vyjížděl přesně v 17:00. Mě zmohla po cestě únava, ale kluci vyprávěli, že cesta vedla opět úchvatnou krajnou. Autobus sjížděl k moři nekonečnýma serpentýnama jako v nějaké modelové krajně. Do Nafplia, nejhezčího města Peloponéského poloostrova, jsme dorazili v šest hodin. Hned jsme si koupili jízdenky do Athén na středu a zjistili jak jezdí autobusy do Mykén. Pak jsme vrazili hledat hotel. Tentokrát to bylo trochu dramatické. Mapka vypadala, že bude zase odněkud z Bombeje a první, koho jsme požádali o radu, byl cizinec. Nakonec se nás ujal dost podivně vypadající pán na babetě, který za námi jel dokonce několik desítek metru, aby nám mohl poradit. Nejprve to vypadalo, že odjede i s naším hotelovým vochrem, ale nakonec nás poslal správným směrem. Hotel Park byl kousek od stanice autobusu, kam jsme přijeli a působil příjemným dojmem. Pokoje jsou krásně vybavené a všude čisto – nádhera.

  

Vyrážíme na večerní obchůzku města. Procházíme po promenádě a obdivujeme pevnosti, které město má. Mezitím se setmělo a my jsme zašli na drink na molo, kde byly postavené pohodlné pohovky a vyhrávala tam nějaká zdejší kapela. Dali jsme si metaxu a tonik a každého to vyšlo na 7,50e . Pak jsme ještě chvíli chodili po městě a hledali supermarket, abychom si zase mohli udělat posezení na balkoně, ale nic jsme nenašli všude už bylo zavřeno. Tak jsme nakonec šli rovnou spát.

 

 

PONDĚLÍ 15. 9. 2008

 

Dnes jsme si mohli konečně trochu přispat. Na snídani máme sraz až v 8:30. Kluci ještě sraz o 15 minut posunuli, aby se Honza stihnul osprchovat. To neměl dělat. Jirka nám přišel říct, že se z koupelny ozývají divné zvuky a Honzík vykřikuje samé nadávky. To už tekla voda pod dveřmi až na chodbu. Klukům neodtékal odpad. Ale přišla hodná pani pokojská a dala vše do pořádku, kluci jí dali dýžko 4e. Pak už jsme vyrazili na snídani, která byla výborná. Byl dokonce i ovocný salát.

  

Po snídani jsme vyrazili na autobus do Mykén. Chceme si koupit jízdenky, ale paní říkala, že se kupují až u řidiče. Proto jsme si je raději koupili v automatu, který stojí na zastávce. Vyrážíme v 10:00 do Mykén. Jízdenka zakoupená v automatu naštěstí platí. Projíždíme Tirýns, kam se chystáme hned po Mykénách, a potom město Agros, kde stojí na kopsi opevněný hrad. V Mykénách jsme za hodinku. Musím říct, že podle průvodce jsme čekali něco víc monumentálního. Prošli jsme si zbytky hradeb a ve 12:00 se otevřelo muzeum, to jsme si stihli prohlédnout za pět minut a myslím, že jsme nic neošidili. Pak jsme sešli po silnici asi o 200m níž, kde byla Agamemnonova hrobka, podobná včelímu úlu s výbornou akustikou. U stánku jsme si tam koupili fresh džus (prostě čerstvě vymačkanou šťávu z pomerančů). Byla výborná a paní, která nás obsluhovala byla hrozně milá. Pak už jsme se vrátili zpátky na parkoviště a čekali na autobus zpátky do Nafplia. Ten jel v 13:00 a my jsme si koupili jízdenku jen do Tirýnsu, asi 4 km před Nafpliem.

Oblaka se začala čím dál více zatahovat a vypadalo to, že zažijeme první déšť v Řecku. V Tirýnsu nám ještě pan průvodčí ukázal kam se máme dát. Zdejší vykopávky starého města a opevnění, ale lépe působí ze silnice, uvnitř není celkem nic k vidění. Dokonce jsme měli chvíli dojem, že nemůžeme být na místě, které popisuje průvodce. Došli jsme, ale k jediné dochované chodbě, která byla v průvodci vyfocená a bylo jasné, že jsme správně.

 

Pak jsme se vydali po silnici směrem do Nafplia. Byl to první delší kus cesty, který jsme šli pěšky a hned nás na ní zastihl déšť. Na chvíli jsme zastavili v kavárně u silnice a pak už moc nepršelo a my došli až k hotelu. Dali jsme si delší odpočinek a v 18:00 jsme vyrazili na večeři. Kousek od hotelu jsme objevili restauraci, ve které dělali malé smažené rybičky, o kterých Jiřík pořád povídal a Honzík je toužil ochutnat. Dali jsme si tedy večeři tam a k tomu 0,5l vína. Myslím že jsme se všichni dobře najedli. Jen nás celou večeři pozorovala podezřelá slintající kočka s vyplazeným jazykem.

Pak jsme vyrazili na místní vysokou pevnost. Čekalo nás 999 schodů. Bohužel jsme vyšli na 111 schod a rozhodli jsme se, že výstup vzdáme. Ne snad proto že by nám došli síly, ale oblohu začaly křižovat obří blesky, tak jsme nechtěli riskovat, že by do nás uhodilo. Zašli jsme tedy do obchodu, abychom nakoupili dárečky domů. Opět krátce zapršelo. Pak jsme se chvíli procházeli a chtěli jsme si na večer koupit víno a olivy, ale supermarket, který jsme konečně našli právě zavřel. Došli jsme tedy na hotel a chvíli jsme prohlíželi fotky na Honzově foťáku. Honzovi se podařilo vyfotit i samotného ďábla. Pak jsme si už šli každý lehnout.

Dnes jsme mimo jiné sestavili žebříček důvodů, proč není Honza úplně spokojený:

 

1. nemá nakoupené dárky domů  
2. není vůbec opálený  
3. nekoupili jsme si olivy a víno a nevypili ho na balkoně  
4. ve čtvrtek už jedeme domů  
5. v neděli musí do práce

    

 

Přesto že jsme žebříček sestavili bez Honzova vědomí, nezklamal nás a postupně nám jednotlivé body vyjmenoval sám. Máme ho přečteného jako své vlastní boty.

ÚTERÝ 16. 9. 2008

  

Dnes nás čekají velké přesuny, takže budeme na cestě trávit téměř celý den.

Vstáváme před osmou a o půl deváté jdeme na snídani, která byla opět výborná. Poté balíme kufry a v  půl desáté opouštíme hotel Park, který se nám opravdu líbil. Na autobus to máme asi 5 minut. Já jsme si uvědomila, že jsme na hotelu nechala taštičku a doklady a penězi. Běžela jsme zpátky jako blázen a naštěstí tam ještě byla. Nakoupili jsme pití na cestu a chvilku po desáté opouštíme Nafplio, poslední přímořské město, ve kterém jsme byli ubytovaní. Teď už nás čeká jen Kalambaka ve vnitrozemí.

Autobusem míříme ke Korintskému průplavu, tam opustíme Peloponés a zamíříme do Athén. Přejeli jsme přes průplav. Honza sliboval, že bude fotit na telefon, ale sliby chyby.

Autobus nejdřív zastavil někde v centru Athén. Po metru,ale nebyla ani památka, tak jsme se svezli až na druhou zastávku. Ta připomínala něco jako náš Černý most, jen tam nebylo metro. Zpátky do centra jsme se ale dostali bez problémů autobusem. Přijeli jsme kousek od stanice metra Omonia a odtuď už snadno na Larisi. Na nádraží jsme se nejprve najedli a pak se přesunuli na nástupiště. Máme dvě hodiny času, než nám pojede vlak. Před chvilkou jsme potkali hysterickou paní, která si prostě musela sednou a vypít svoje kafe. My jsme drželi jedno místo pro Jiříka, který se procházel po nástupišti. Když jsme ji nechtěli pustit sednout na Jirkovo místo, spustila neuvěřitelně nahlas něco řecky, že jsme ji raději pustili sednout, jen ať už je zticha.

Před čtvrtou hodinou odjíždíme z Athén směrem na sever do Kalambaky.

Posloucháme hudbu, odpočíváme, svačíme a hrajeme hru na hádání a kreslení filmů.

Do kalambaky jsme dorazili až kolem deváté. Jsme ubytovaní v hotelu Rex asi půl kilometru od nádraží. Večer jdeme ještě na procházku po městě. Koupili jsme si víno a zjistili odjezd autobusu do nejvzdálenějšího kláštera. Pak jsme koukali po obchodech. U jedné z cukráren si Jirka dal mléčný šejk, já s Vaškem zmrzlinu a Honza si objednal metaxu. Tu mu donesli ve sklenici, tak jsme si jen na chvilku chtěli sednou než ji Honza vypije. Ale paní co tam obsluhovaly byly trochu trhlé a hned nám jako pozornost přinesli každému panáka místní pálenky ouza. Kopli jsme to do sebe a chutnalo to jako rozpuštěné hašlerky nebo lékořice. Donesli nám ještě sklenici s vodou protože je tu zvykem ouzo zapíjet právě vodou. Honzík s Vaškem si dali ještě jednu metaxu a tak mám ty trhlé paní přinesly ještě na talířku nakrájené jablko, polité medem a posypané skořicí – to bylo výborné.

Honza po tom přívalu alkoholu dostal svou klasickou náladu, tak jsme se ještě s paníma vyfotili a šli zpátky do hotelu. Vypili jsme víno a snědli salám ještě z Olympie.

Pak už jsme šli zcela vyčerpáni dlouhým přesunem spát.

 

STŘEDA 17. 9. 2008

 

Dnes je poslední den našeho řeckého cestování. Ráno se scházíme v 8:00 na snídani. Pořádně se najíme a vyrážíme ke stánku s informacemi. Na sebe si bereme dlouhé kalhoty, pevnou obuv a mikiny, venku je zataženo a docela chladno. Na informacích jsme obdrželi plánek klášterů a jdeme na autobusovou zastávku. Slečna, která tam prodává jízdenky je neuvěřitelně akční a všechno zvládá organizovat. Autobus jede v 9:00 a stojí 1,40e. Odveze nás do nejvzdálenějšího kláštera. Vstup do kláštera byl 2e a já jsem si na sebe musela uvázat jejich speciální sukni. Pak jsme se vydali po silnici směrem do Kalambaky (cca 5km). Cestou jsme navštívili ještě dva kláštery a zašli se kouknout na vyhlídku. A byla to příjemná procházka i sluníčko vysvitlo z mraků.

     

Do hotelu jsme se ani nevraceli a šli jsme v Kalambace rovnou na oběd. Restaurace, kterou jsme vybrali, fungovala tak, že jsme si prošli kuchyni a vybrali si jídlo, které se nám nejvíce líbilo. Všichni jsme se výborně najedli a pak jsme si šli dát dlouhý odpočinek na hotel. Asi v pět hodin jsme vyrazili znovu do města. Zašli jsme se kouknout na nádraží, ale bylo opravdu zavřené. Pak jsme koukali po obchodech a dali si ještě gyros. Už nebylo co dělat a tak jsme se vraceli na hotel. Paní v recepci nám navrhla, že se můžeme podívat na střešní zahradu hotelu, kde mají i bar. To byl dobrý nápad. Vyjeli jsme nahoru a dali si tam kafe a čaj. Byli jsme tam sami a kolem nádherný výhled. Poseděli jsme tam až do tmy. Na rozloučenou s Řeckem jsme si tam ještě dali láhev bílého vína a od slečny servírky jsme dostali misku brambůrek. Pak jsme si doběhli koupit naproti do obchodu ještě olivy a hroznové víno – oboje bylo vynikající, a Honza nám předčítal ze zakoupené knihy. No a pak už nás jenom čekala poslední noc v Řecku.

 

 

ČTVRTEK 18.9. 2008

 

Poslední řecké ráno v 8:00 hodin jdeme na snídani (salám,sýr,marmeláda,med….). Balíme věci a v 8:30 vyrážíme na nádraží. Jízdenku kupujeme bez problémů, čeká nás asi hodina cesty do stanice Stavros, tam přestoupíme na vlak přímo do Thessaloniki. Ve 12:00 jsme v Soluňi. Zajdeme na poslední řecký oběd – gyros a pak do supermarketu, abychom nakoupili věci do vlaku na zpáteční cestu a nějaké ty zbylé dárečky domů. Vracíme se na nádraží a poslední dvě hodiny trávíme tady. Vlak z prahy dorazil asi ve tři a tak odjíždíme z Řecka přesně podle řádu v 16:15.

V 17:17 jsme na hranicích. Na zastávce Idomen máme přípitek na rozloučenou? Klasicky vodka s džusem. Na nádraží jsou dvě krásná štěnátka. Honza se s nimi šel hned pomazlit a jedna paní je nakrmila masem z konzervy. Jsme na zastávce Gevgelija na Řecko – Makedonských hranicích. Celníci nás zbytečně zdržují dotazy co vezeme v kufru. Co asi – kobru takhle velkou. Začínáme mít hlad. Honzu jsme vyslali aby se zeptal co mají k jídlu, jestli berou eura a kreditní karty – dostává pochvalu za splnění úkolu.

Je 17:30 vyjíždíme ze zastávky po stopěti kilometrech máme zpoždění 45 minut. Ve vlaku si dáváme hroznové víno a kolem osmé si dáváme večeři – párky a polévku. V 21:50 jsme na Makedonsko – Srbských hranicích. Probíhá celní kontrola a opět se vidíme s naším starým známým Mazánkem. Tentokrát mu dáváme sušenky. Máme zpoždění asi 30 minut. Chystáme lehátka a jdeme spát.

 

PÁTEK 19.9. 2008

  

Ráno ve vlaku 7:30 postupně vstáváme před osmou jsme v Bělehradě. Máme zpoždění cca 3 hodiny. Dáváme si čaj k snídani a čekáme jak pojedeme dál. Vyřešili to tak, že pouze ke dvěma vagónům připojili lokomotivu a teď si jedem jako carevny. Odjíždíme a je právě 8:15 původně jsme měli vyrazit v 6:45 . Hrajeme hry, aby nám cesta rychleji utekla, odpočíváme a kolem jedenácté si dáváme malou svačinku – párky. Je 11:50 a jsme na hranicích. Odpojili nám lokomotivu a čekáme co s námi bude dál. Přijeli jsme na Maděrskou stranu hranic cca o deset kilometrů.A čekáme. Už jsme snědli všechno z občerstvení ve vagónu. Ve vedlejším kupé roste nervozita. My jsme v klidu jen chceme zmlátit Honzíka, aby nebyla taková nuda.

 

17:00 vyjíždíme z hranic máme plán přesednou v Budapešti na jiný vlak, abychom byli v Praze dřív. Začínáme se tedy pomalu chystat na rychlý přesun. Do Budapešti přijíždíme asi za 10 minut osm. Přesun byl opravdu rychlí, měli jsme na něj asi 3 minuty, ale zvládli jsme to. Jinak bychom čekali v Budapešti až do rána do šesti a pak přijeli do Prahy asi v jednu odpoledne.Ve vlaku jsme si zabrali celé kupé a když jsme si trochu oddechli po tom nočním běhu přišlo na řadu šampaňské s olivami schované speciálně pro tuto příležitost. Připili jsme si na naše putování a zhodnotili jsme Řecko.Pak už jsme odpočívali a trochu pospávali až do půl čtvrté kdy jsme vjeli vlakem do prahy. Jiřík pustil na telefonu Vltavu naší klasickou vítací melodii a ve 3:45 jsme vjížděli na hlavní nádraží v Praze za tónů naší oblíbené ukolébavky. A to byla taková hezká tečka za tím naším výletem. Opakuji to byla taková hezká tečka za tím naším výletem.